ÚVOD DO DĚJEPISU
Historie (dějiny) – paměť lidstva (souhrn dějů)
Historická vědy (dějepis) – popisuje a vykládá vývoj společnosti od počátku existence člověka až do současnosti. Podává výklad o hospodářských, společenských (sociálních), politických poměrech a událostech, seznamuje s rozvojem kultury, náboženských představ, vědy a techniky, výtvarného i slovesného (literatury) umění.
Historická literatura –
- monografická (Spěváček J.: Král diplomat. Panorama, Praha 1982)
- syntetická (Palacký F.: Dějiny národu českého v Čechách i na Moravě),
- regionální
Historické prameny (zdroje informací o minulosti):
1.) hmotné (trojrozměrné) – prehistorické i historické, archeologické výzkumy
2.) písemné – historie
a.) vyprávěcí (narativní) – kroniky, legendy
b.) úřední – listy, listiny, městské knihy
3.) obrazové – mapy, atlasy, kresby
4.) zvukové (audiovizuální)
OBECNÉ A ČESKÉ DĚJINY
Paleografie – o vývoji a druzích písma
Diplomatika – o úředních písemnostech, listinách a listech
Chronologie – o způsobu měření času
Heraldika - o erbech a znacích
Numizmatika – o mincích a jiných platidlech
Sfragistika – o pečetích
Metrologie – o soustavách měr a váh
Epigrafie – o nápisech na trvanlivých materiálech
Genealogie – a rodových souvislostech
Demografie – o obyvatelstvu
Periodizace dějinného vývoje (rozdělení vývoje lidské společnosti):
Pravěk
(4./3.tis. př. n. l. – vznik písma, státu)
Starověk
(476 – zánik ZŘŘ)
Středověk
(1453 – zánik VŘŘ, 1492 – objevení Ameriky, 1517 – vystoupení Martina Litera, 1600 – pozdní středověk
Novověk
(do 20. stol., období od druhé světové války označováno jako dějiny doby nové, novější či moderní)